Boj se sebou samotnou.

13. may 2018 at 16:30 | Gabriela |  ve skrytu duše
Když jsem psala článek naposledy, tedy ten, který jsem vydala, měla jsem nějakých 68kg. A kolik mám teď? Nuh, bohužel/bohudík (?) se má váha pohybuje okolo 61kg. Abych se přiznala trochu mě ta kontrola pohltila, trošičku víc nu. Děsí mě to? Ani nevím. Ale na jednu stranu mě těší, když někdo poví, že mi leze páteř nebo mi řekne, že jsem dost zhubla a nakopává mě to jít dál, ale na stranu druhou mám strach. Že to přes to všechno co jsem slíbila nedodržím a skončí to špatně. Něco uvnitř je z toho dost špatné a má nehorázný strach. Cítím své žebra, které nikdy předtím tolik cítit na dotek nebyly, stehna jsou menší a tvoří se tak postupně mezera a klíční kosti jsou výraznější.
 

Hodné holky přece nejedí.

28. february 2018 at 18:54 | Ann |  ve skrytu duše
Zavřeš oči a chceš jít spát, ale do očí se ti nahrnou slzy a ty celá vystrašená běžíš na toaletu. Strčíš si prsty do krku, aby to jídlo šlo ven, ty přebytečné kalorie, které si snědla. Ten tuk, který by se ti usadil na stehnech. Ta další bolest. Ukápne ti slza, jako pokaždé a vidění se ti na moment rozostří, spláchneš na dvakrát a opláchneš si ruce. Mamce řekneš, že jsi si čistila zuby a jdeš spát s doufáním, že se zítra na váze neobjeví vyšší číslo než dnes. Bulimičky nemusí být hubené jako vyžle a v tom je ten fígl, víceméně pokud s nima netrávíte 24/7 a nevšimnete si toho, že odbíhají po každém jídla na wc a vracejí se s narudlými klouby, tak si jich třeba ani nevšimnete. Vždy se mi to hnusilo, i v mé době kdy jsem dost hubla před dvěma lety. Říkávala jsem si, že mě se to stát přeci nemůže a předtím mi to nikdy nešlo, ale s příchodem střední se stal právě převrat. Obrátilo se to k horšímu a můj "čistící" rituál se stal na nějakou dobu každodenní záležitostí. Ovšem díky bohu poslední dobou se snažím na stravu zaměřit a jíst tak, abych ho prováděla co nejméně.

Where to go next

Advertisement




↑follow me↑