Kontrolou opilá

10. august 2018 at 19:59 | G. |  ve skrytu duše
Procházím se po úzké cestičce na místním hřbitově. Bosá chodila naráží do větviček, mechu, listí a já toužím odsud konečně zmizet. Vidět její starostlivý obličej plný vrásek, strachu a bolesti mi vehnalo slzy do očí. Přistoupila jsem k ní, objala ji a tichým hlasem pronesla "Držte se, zvládnete to". Přestože to ona mě nutila k pozornosti o hodinách chemie, náhle mne zavalil intenzivní pocit lidskosti a já si plně uvědomila, že ona je pouze obyčejným člověkem, nyní mi tak blízkým. Doposud sem, ale žila v domnění, že na pohřby se chodí hlavně poplakat, popřát soustrast a naposledy se rozloučit s osobou, která odešla. Proto jsem byla vcelku překvapená, když se tam spousty lidí smálo a vypadalo...jak to říct...šťastně? Ale možná je to jen moje další domněnka.


Pomalu procházím kolem pohřební síně a přemýšlím. Přemýšlím, jaký by to bylo, kdybych s tím vším nezačala. Všechno by bylo v pořádku, já i moje podělaná psychika. Tedy, alespoň z části. Nemusela hlídat každý hloupý gram či hodnotu. Při pomyšlení na to všechno se mi na chvilku setmí před očima, zase. Mívám to poslední dobou často a pamatuju si, že se mi to jednou stalo i ve škole v moment, kdy jsem šla po schodech. Nějakým záhadným způsobem sem to ustála, přestože sem viděla temnotu a chvilku na to rozmazaně. Jako bych byla opilá, ale maximálně tak tou potřebou kontroly, kterou musím mít. Ta kontrola, která můj život nutí rozpadat se na malé částečky prachu, které dohromady už nikdo nedá. Obepla jsem svojma prstama zápěstí druhé ruky a šla dál mezi stromy. Kde jsi, když tě potřebuju nejvíc? Když potřebuju obejmout a utěšit. Utěšit tou falešnou nadějí, že vše bude v pořádku. Už dávno tomu nevěřím, protože vím, že jen tak to v pořádku opravdu nebude. Ale je pěkný mít alespoň to jedno procento tý "naděje". Protože dokud se sama se sebou nějak nesrovnám, tak to nikdy v pořádku nebude,tím si sem jistá. Teď tu sedím před autem a čekám na zbytek rodiny. Už teď na dálku vidím uplakaný obličej mé mamky a normálně bych jí asi i objala, ale ne dnes. Můj obličej zůstává chladný a má rozedřená chodila se opírají o studený asfalt.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Cedor Cedor | Email | Web | 10. august 2018 at 20:11 | React

Všechno bude v pořádku. Jak jsem ti už kdysi psal v případě potřeby mi můžeš kdykoliv napsat.  Jinak článek to je moc pěkný a design je také překrásný! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama




↑follow me↑