ve skrytu duše

Kontrolou opilá

10. august 2018 at 19:59 | G.
Procházím se po úzké cestičce na místním hřbitově. Bosá chodila naráží do větviček, mechu, listí a já toužím odsud konečně zmizet. Vidět její starostlivý obličej plný vrásek, strachu a bolesti mi vehnalo slzy do očí. Přistoupila jsem k ní, objala ji a tichým hlasem pronesla "Držte se, zvládnete to". Přestože to ona mě nutila k pozornosti o hodinách chemie, náhle mne zavalil intenzivní pocit lidskosti a já si plně uvědomila, že ona je pouze obyčejným člověkem, nyní mi tak blízkým. Doposud sem, ale žila v domnění, že na pohřby se chodí hlavně poplakat, popřát soustrast a naposledy se rozloučit s osobou, která odešla. Proto jsem byla vcelku překvapená, když se tam spousty lidí smálo a vypadalo...jak to říct...šťastně? Ale možná je to jen moje další domněnka.
 
 

Advertisement




↑follow me↑